Kniha návštěv

Datum: 28.05.2019

Vložil: Ing. Alena Štočková

Titulek: zprávička pro MUDr. Čadkovou

Vážená paní doktorko, obracím se na Vás jako bývalá členka jednoho ze souborů pana prof. Žilky, kam jsem docházela se dvěma svými dětmi, několikrát jste zkoušku tohoto souboru vedla. Hrou na sopránovou zobcovou flétnu jsme všichni, já i moje dvě děti, byly od prvopočátků výuky (Dřevěná píšťalka) nadšeni, já jako maminka jsem pro nás všechny sháněla běžně dostupné noty, v závěru docházky na Dřevěnou píšťalku byly obě moje děti schopny zahrát české lidové písně společně se mnou jako dvojhlas. O prázdninách po absolvování Dřevěné píšťalky jsme s nadšením zvládli 2 skladby z 2. dílu učebnice L. Daniela: Pochod z triové sonáty a Abecedu. Byla jsem přesvědčena, že stejné nadšení prožívají i naši "spolužáci" a byla jsem přesvědčena, že až dospějí do věku teenagerů a dosáhnou požadované samostatnosti, muzicírování ve skupinkách nejen na zobc. flétny, bude v Praze, odkud pocházíme, běžné. Dnes je mým dětem 35 a 36 let, někdy před 20 lety jsem byla velmi zklamána, že nadšení k hudbě, které pan prof.Žilka předal mě a mým dětem, nikdo z absolventů kurzů hry na zobc. flétnu nesdílí. V roce 1989 jsem byla nadšená, když ve vnitřní Praze jsme já a moje děti zaslechli zvuk píšťalky a po sluchu jsme našli 2 slečny v parku vedle obch. domu Máj, které se těšily hrou na sopr. zobcovou flétnu na veřejnosti, k mému zklamání podle not, a ne zpaměti. Na základě uvedených skutečností podezírám p. prof. Žilku, že mu při jeho práci s dětmi ve společnosti jejich rodičů nešlo o to předat mladé generaci lásku k hudbě provozované vlastním úsilím, ale, a to se běžně o p. prof. Žilkovi tradovalo, že mu šlo jen o vydělané peníze ve slušných částkách, a podle mého poznání, o psychomanipulaci s dětmi, která je v Čechách při provozování takové a jí podobné činnosti běžná. Moc Vás zdraví ing. Alena Štočková, vzpomínám na Vás i na Vaši dceru s úctou, nejsem si jista, zda si na mě a mé 2 děti pamatujete.

Přidat nový příspěvek